Posted On 30 May 2020
IARC podhodnotila solidní kohortové studie (15, 16) od Schutze et al.
Dánské studie jsou „retrospektivní“, protože ke stanovení počtu let, kdy subjekty své telefony používaly, použily existující záznamy mobilních telefonů. Přístupem k vládním lékařským záznamům zjistili, u kterých uživatelů mobilních telefonů se vyvinula rakovina mozku. Z toho byli schopni posoudit, zda se riziko vzniku rakoviny mozku zvyšuje s počtem let používání mobilního telefonu. Tyto studie mají tu výhodu, že nezávisí na paměti. Jsou však omezeny nejistotou, zda byl účastník skutečným uživatelem, a nutnou eliminací služebních telefonů (jména jednotlivých firemních uživatelů nebyla k dispozici). Počáteční studie (15) zahrnovaly 420 095 subjektů, z nichž někteří používali mobilní telefony až 21 let. Nebylo zjištěno žádné riziko rakoviny.
Dánská skupina vydala další studii (16) v říjnu 2011 po posouzení IARC (1 ,6). V této následné studii byl počet osobo-roků dlouhodobých uživatelů mnohem vyšší než v jakékoli předchozí studii. „Navázali jsme na studii uživatelů mobilních telefonů do roku 2007 se zaměřením na nádory centrálního nervového systému. Delší sledování zvýšilo počet osoboroků u předplatitelů, zejména u dlouhodobých předplatitelů (≥10 let), u kterých se celkový počet osoboroků pod rizikem zvýšil ze 170 000 na 1,2 milionu“. Jejich závěr pro dlouhodobé uživatele byl: „Při omezení na osoby s nejdelším používáním mobilních telefonů – tedy ≥ 13 let předplatného – byl poměr incidence 1,03 (95% interval spolehlivosti 0,83 až 1,27) u mužů a 0,91 (0,41). do 2,04) u žen“
Protože tato série studií byla založena na tvrdých datech, je obecně považována za docela solidní. Překvapivě IARC tyto studie odmítla prohlášením, že: „V této studii mohlo spoléhání na předplatné poskytovatele mobilních telefonů jako náhražku používání mobilních telefonů vést ke značné chybné klasifikaci při hodnocení expozice“. NCI (4) zaujala opačný názor než IARC, když o těchto studiích řekla toto: „Kromě toho velká kohortová studie založená na populaci v Dánsku nenašla žádné důkazy o zvýšeném riziku mozkových nádorů“.
Hardell a kol. studie
Při svém hodnocení IARC (1 6) spoléhali především na případové kontrolní studie včetně Interphone (12) a švédské skupiny Hardell et al (13). “Švédská výzkumná skupina provedla společnou analýzu dvou velmi podobných studií souvislostí mezi používáním mobilních a bezdrátových telefonů a gliomem, akustickým neuromem a meningeomem.” Většina epidemiologů se domnívá, že Hardell je ve vědecké literatuře odlehlou hodnotou (20).
Dokument z roku 2009 od Ahlbom et al jménem Stálého výboru pro epidemiologii variconis negativní recenze ICNIRP (Mezinárodní komise pro ochranu proti neionizujícímu záření) (20) provedl systematický přehled epidemiologických studií mobilních telefonů a rakoviny. Tento dokument měl o Hardellových studiích toto: „Studie Hardella et al. jsou zvláště problematické kvůli rozdílům v jejich publikacích v přesném složení skupin případů, kritériích pro vyloučení, definicích expozice a výběru výsledků pro prezentaci v mnoha překrývajících se publikacích….všechny studie nalezly odhady rizik blízké jednotě nebo pod ní, s výjimkou 2 nejnovější studie Hardella et al., kde bylo hlášeno až 4násobné zvýšení rizika. Je zajímavé poznamenat, že na schůzce, kde IARC provedla své hodnocení, byl Alhbom odvolán, protože sloužil jako člen představenstva telekomunikační společnosti svého bratra. Hardell však zůstal a bylo mu povoleno volit navzdory skutečnosti, že svědčil jako „odborný svědek“ v soudním sporu pacientů s rakovinou mozku proti společnostem zabývajícím se mobilními telefony a pravděpodobně si tak vydělal. V každém případě musel hlasovat podle zásluh svého vlastního listu.
Navzdory všem těmto výtkám IARC použila Hardellův přepracovaný papír jako primární důkaz při svém hodnocení. „Ačkoli jak studie INTERPHONE, tak švédská souhrnná analýza jsou náchylné ke zkreslení – kvůli chybě připomenutí a výběru pro účast – pracovní skupina dospěla k závěru, že zjištění nelze odmítnout jako odrážející samotnou zaujatost a že kauzální interpretace mezi mobilními telefony RF -Expozice EMF a gliom je možná“. IARC nemohla odmítnout Hardellovy výsledky na základě zkreslení v oblasti odvolání, přestože studie jako (14) ukázaly, že jde o pravděpodobný zdroj chyb.
V průběhu let Hardell a kol. publikovali více epidemiologických studií o mobilních telefonech než kterýkoli jiný výzkumník. Prakticky všechny jeho studie používaly stejnou metodologii rozeslaných dotazníků ke zjištění úrovně používání mobilních telefonů. Své poznatky prezentoval mnoha různými způsoby, včetně typu telefonu (analogové a digitální mobilní telefony i bezdrátové telefony), typu rakoviny mozku, kumulativních hodin používání a počtu let používání. Prakticky každá z jeho studií dospěla k závěru, že mobilní telefony (a bezdrátové a bezdrátové telefony) zvyšují riziko rakoviny mozku.
Testování Hardell
Pokud má Hardell pravdu ve svém zjištění, že používání mobilních telefonů způsobuje rakovinu mozku, mělo by to způsobit zvýšení míry výskytu rakoviny mozku. Skutečnost, že tyto sazby zůstaly stejné během 25 let od uvedení mobilních telefonů a zhruba 15 let od doby, kdy se jejich používání v populaci rozšířilo a je běžné, lze nyní použít k testování některých jeho zjištění. V článku citovaném IARC (13) lze zjištění Hardella, že riziko rakoviny se zvyšuje s počtem let, snadno testovat. Tabulka II (reprodukovaná níže) v Hardellově práci (13) ukazuje, že riziko rakoviny se zvyšuje během tří uvedených období latence. Nejvyšší riziko je pro latenci > 10 let s OR 2,1, 2,5 a 1,6 pro bezdrátové telefony, mobilní telefony a bezdrátové telefony.
Tabulka II Z (13): Souhrnná analýza případových a kontrolních studií o maligních nádorech mozku a používání mobilních telefonů; Hardell a kol.; Intl Journal Oncology 2011 38: 1465-1474
Obrázek 1 Swerdlowových (9) doplňkových údajů, na které jsem odkazoval dříve, ukazuje, že míra výskytu rakoviny mozku ve Švédsku byla až do roku 2009 v podstatě stejná. Obrázek 2 níže ukazuje historii předplatného mobilních telefonů ve Švédsku od roku 1987 do roku 2010. Tento graf ukazuje, že v roce 1999 (10 let před rokem 2009) mělo mobilní telefon přibližně 50 % obyvatel Švédska. S využitím Hardellova zjištění, že uživatelé mobilních telefonů > 10 let mají OR 2,5, jednoduchá aritmetika předpovídá, že výskyt rakoviny mozku by se měl zvýšit o 75 %:(50 % uživatelů, kteří nejsou uživateli rádia x NEBO 1) + (50 % uživatelů populárních mobilních telefonů x NEBO 2,5) = Průměr NEBO 1,75.Ale žádná změna se nekoná. Je zajímavé poznamenat, že Hardell také provedl svá studia ve Švédsku – ve stejné zemi jako Swerdlowova data. Hardellovo zjištění o uživatelích > 10 let je jednoznačně v rozporu.
Hardellovy případové kontrolní studie jako INTERPHONE byly zcela závislé na paměti lidí trpících rakovinou mozku. Zpráva IARC uvádí, že Hardell použil „po dotazníkech, které si sám zadal poštou, následovaly telefonické rozhovory, aby získal informace o expozicích a kovariátech zájmu.“ Jak jsme již uvedli, hlavním potenciálním zdrojem chyb v těchto studiích je „objektivnost připomenutí“ (14). Tvrdá data ze švédské míry výskytu rakoviny a předplatného mobilních telefonů jsou spolehlivá a jednoznačně odporují Hardellovi.
Obr 2: Předplatné mobilních telefonů ve Švédsku 1987 – 2010 (od 9)
Od zveřejnění článku Swerdlow et al. (9) byly publikovány další velké studie, které používaly údaje o incidenci rakoviny mozku k explicitnímu testování výsledků Hardellových studií případů. Studie (10) od Deltoura a kol. provedli rozsáhlou analýzu míry výskytu rakoviny mozku oproti historii předplatného mobilních telefonů s využitím dat ze severských zemí. Testoval různé hodnoty OR a latence, včetně těch, které Hardell tvrdí, že je našel. Závěr uvádí: „Několik zvýšení rizika pozorovaného ve studiích případové kontroly se zdá být neslučitelné s pozorovaným nedostatečným zvýšením míry výskytu u mužů středního věku. To naznačuje delší indukční období, než je v současnosti zkoumáno, nižší rizika, než jaká byla hlášena z některých případových a kontrolních studií, nebo absenci jakékoli souvislosti“.
Další rigorózní studii, která testovala Hardellovy výsledky, napsali vědci z National Cancer Institute Little et al. (11). “V této studii jsme porovnali pozorované vzorce pro trendy výskytu gliomů v USA v letech 1992-2008 s předpokládanými mírami výskytu pro stejné období na základě relativních rizik hlášených dvěma epidemiologickými studiemi tvořícími základ klasifikace pracovní skupiny IARC.” Jejich závěr uvádí: „Zvýšená rizika gliomu při používání mobilních telefonů, jak uvádí jedna (švédská) studie, která je základem přehodnocení expozice mobilním telefonům IARC, nejsou v souladu s pozorovanými trendy výskytu v údajích o populaci USA, ačkoli Údaje z USA by mohly být v souladu s mírným nadměrným rizikem ve studii Interphone. Jejich výsledky nejlépe ilustruje jeden z grafů ze studie (obr. 3). Z toho je zřejmé, že Hardellova zjištění (přerušovaná červená čára) se ostře liší od skutečného trendu výskytu rakoviny. Je také jasné, proč nemohli učinit žádný závěr ohledně výsledků Interphone, protože mírná rizika vyplývající z některých výsledků Interphone vytvořila plochou křivku výskytu rakoviny.
Obr. 3: NCI Projekce výskytu rakoviny mozku vs. pozorované (od 11)
Studie Interphone
Je důležité si uvědomit, že i když studie Interphone (12) zjistila mírné zvýšení rizika rakoviny v podskupině studie, celkový závěr byl: „Celkově nebylo pozorováno žádné zvýšení rizika gliomu nebo meningeomu při používání mobilních telefonů. telefony. Existovaly návrhy na zvýšené riziko gliomu při nejvyšších úrovních expozice, ale zkreslení a chyba brání kauzální interpretaci. Možné účinky dlouhodobého intenzivního používání mobilních telefonů vyžadují další zkoumání“. Je zajímavé poznamenat, že zatímco autoři Interphone pochopili, že „předpojatost a chyba brání kauzální interpretaci“, IARC přesto citovala Interphone, aby podpořila své „možná karcinogenní“ rozhodnutí.
Jedinou částí Interphone s významným „pozitivním“ výsledkem byl OR 1,4 pro gliom v 10. decilu doby hovoru (> 1640 kumulativních hodin používání). Tento výsledek však byl v rozporu s výsledky pro kumulativní počet hovorů, kde byl OR menší než 1 i pro nejvyšší decil. Bližší pohled na „pozitivní“ údaje o době hovoru ukazuje další do očí bijící nekonzistenci. Mezi uživateli s nejvyšší dobou hovoru je OR 3,77 pro osoby s 1–4 roky používání, OR 1,28 pro 5–9 let a OR 1,34 pro > 10 let používání. Neexistuje žádná logická progrese s časem – žádný vztah mezi dávkou a odezvou. Tyto nekonzistentní výsledky jsou nejpravděpodobněji způsobeny zkreslením při vyvolávání a dalšími chybami. V důsledku toho se autoři Interphone zdrželi jakéhokoli závěru. Pro úplnější analýzu studie Interphone viz (* 21).
Další položky ve zprávě IARC
Zpráva IARC v časopise Lancet (6) obsahovala odkaz na studii (22) Cardise et al. který se pokouší korelovat fyzické umístění gliomů v mozku s oblastí maximální radiace z mobilního telefonu. IARC v souvislosti s touto studií uvádí následující prohlášení: „Asociace mezi gliomem a kumulativní specifickou energií absorbovanou v místě nádoru byly zkoumány v podskupině 553 případů, které měly odhadované dávky RF. OR pro gliom se zvyšoval se zvyšující se dávkou RF pro expozice 7 let nebo více před diagnózou, zatímco neexistovala žádná souvislost s odhadovanou dávkou pro expozice méně než 7 let před diagnózou“. Jinými slovy, tato studie tvrdí, že zjistila vyšší riziko gliomu v částech mozku, které dostávají nejvyšší energii.
Je zajímavé poznamenat, že původní tisková zpráva IARC (1) obsahovala odkaz na jiný článek Larjavaary et al (23), který zkoumal stejný problém. List Larjavaara (23) je uveden v poznámce 4d tiskové zprávy. Tato studie však dospěla k opačnému závěru než Cardisova práce (22). Abstrakt Larjavaara obsahoval následující závěr: „Tyto výsledky nenaznačují, že by se gliomy u uživatelů mobilních telefonů přednostně nacházely v částech mozku s nejvyššími radiofrekvenčními poli z mobilních telefonů“. V té době mi přišlo zvláštní, že IARC odkazuje na studii, která se zdá být v rozporu s jejich preventivní kategorizací 2B EMP mobilních telefonů. Nejpřekvapivější však je, že ve své zprávě o měsíc později v Lancet (6) IARC vynechala jakýkoli odkaz na tento dokument! Opět stojí za zmínku, že Elizabeth Cardisová také sloužila ve výboru IARC a hlasovala pro to, aby se její vlastní papír počítal jako důkaz pro rozhodnutí o „možném karcinogenu“.
Závěr: Mobilní telefony pravděpodobně nepatří mezi karcinogeny kategorie 2B
Z toho všeho by se zdálo, že rozhodovací proces, ve kterém IARC zařadil mobilní telefony do kategorie 2B jako „možná karcinogenní“, byl chybný. IARC byla špatně informována o skutečném stavu studií míry výskytu rakoviny mozku a tvrdila, že (6) „většina analýz zkoumala trendy pouze do počátku 21. století“. Ignorovala četná varování expertních skupin, které rozhodly, že studie případové kontroly od Hardella a spol. byly v literatuře mimochodem. Přijala reinkarnaci staré studie (13, 17, 18), která byla ostře kritizována. Podcenila studie, které prokázaly existenci zkreslení zpětného odběru (14) s prohlášením, že: „Pracovní skupina dospěla k závěru, že zjištění nelze odmítnout jako odrážející pouze zkreslení a že kauzální interpretace mezi vystavením mobilního telefonu RF-EMF a gliomem je možný”. IARC podhodnotila solidní kohortové studie (15, 16) od Schutze et al. Dánska. „V této studii by spoléhání se na předplatné poskytovatele mobilních telefonů jako náhražku používání mobilních telefonů mohlo mít za následek značnou nesprávnou klasifikaci při hodnocení expozice.“
Od té doby, co IARC zveřejnila svou zprávu, důkazy proti jejímu závěru zesílily. Tři nové studie (9, 10, 11) míry incidence rakoviny ukázaly, že míra zůstala stejná až do roku 2009. Zjištění Hardella et al. byly testovány v těchto třech studiích. Ukázalo se, že velká část Hardellových výsledků (13) je chybná. To podkopává jeden z hlavních pilířů zjištění IARC. Autoři Interphone (12), dalšího hlavního pilíře, uvedli, že zkreslení a chyba brání kauzální interpretaci jejich výsledků. A konečně se zdá, že IARC byla neupřímná, když odstranila odkaz na studii (23), která byla v rozporu s jedním z článků citovaných v jejich závěrečné zprávě v Lancet.
Jak uvedla WHO ve svém aktualizovaném přehledu údajů z června 2011 (5): „Během posledních dvou desetiletí bylo provedeno velké množství studií s cílem posoudit, zda mobilní telefony představují potenciální zdravotní riziko. Dosud nebyly zjištěny žádné nepříznivé účinky na zdraví způsobené používáním mobilních telefonů“. I když stále nelze vyloučit, že by se míra výskytu rakoviny mozku mohla v budoucnu zvýšit – řekněme, pokud je latence 20 let nebo více – zdá se to být stále nepravděpodobnější.